Ha det bra Norge!

Tak jsem se vrátila z další návštěvy u Linn doma, pohoštěna, obohacena informacemi o daních. Spakovala jsem si věci, sundala všecky krásný obrázky a mapy ze zdi (bůůůůůů), hrozně se přejedla (ve snaze dojíst jídlo, co mi tu zbylo), rozloučila se s Maďarama (a předtím samozřejmě s Linn, která po mně zdědila deku, karimatku a lampičku), kytičku jsem věnovala Linniné mamince a jdu si užít poslední noc v mém milovaném pokojíčku H0202, který už nikdy více nebude můj...

Johnson & Johnson za A!

Tak po měsíci máme výsledky z našeho projektu do Corporate Communication. Dostaly jsme s Linou Áčko. To jsem teda nečekala. Většina má za D a 4 lidi dokonce za F. Takže naše útrapy byly náležitě oceněny. Jsem na nás pyšná.

Trondheim

Bylo to skvělý, úžasný, nádherný, zábavný, nezapomenutelný a studený. Náš Trondheim tým: Lina, Ivan (Váňa) a já.
Vyjeli jsme v úterý v devět večer. Usádlili jsme se v pohodlném norském vlaku, kde jsme dokonce dostali i balíček s dekou, ucpávkama do uší, maskou na oči a nafukovacím polštářkem. Takže jsme se pěkně prospali a v sedum ráno se probudili v Trondheimu. Uložili jsme si věci v úschovným boxu a vyrazili na prohlídku. A prohlídli jsme to poctivě skrz na skrz. Viděli jsme hlavní atrakce jako Nidaros cathedral - nejmohutnější středověké architektonické dílo v celém Norsku, starý most, první vlek pro kola na světě, universitu a spoustu dalších hezkých míst.
Taky jsme šli rozmrznout do kavárny, protože v Trondheimu je teda fakt zima. Večer jsme se vydali k našim hostitelům. Ivan měl domluvené ubytování u své ruské kamarádky, zatímco my s Linou jsme měli domluveno přespání u teprve budoucího kamaráda Honzy. Mám totiž seznam mejlů na Čechy, co mají stejnej grant jak já. Tak jsem asi před dvěma měsíci napsala těm, co jsou v Trondheimu jestli u nich můžu přespat. A Honza mi odepsal. Tak jsem pak nenápadně zmínila jestli bysme mohly být dvě. A neprotestoval, dokonce měl aji dvě karimatky a dva spacáky a uvařil nám večeři:). Ivanova kamarádka Nasťa haluzí bydlela ve vedlejším baráku:). Ještě než jsme šli spát, tak jsme společně s Nasťou vyrazili do večerního města (večerní město nebylo příliš odlišné od ranního, dopoledního a odpoledního:). (Jo a zjistila jsem, že znám Mrazíka líp než Rusové! Nasťa si ani nemohla vzpomenout o čem to je. Ale prej aji v Ruštině jsou takový úleťácký hlasy, takže náš dabing se akorát snažil být autentický.) Skončili jsme v nejstarší kavárně a byla krásňoučká a útulná. Pak jsme šli ještě do jedné, ale když jsme si chtěli objednat, tak řekli, že zavírají. Tak jsme šli zase „domů“. S Linou jsme se ještě pobavily (a to doslova pobavily) s Honzou a jeho belgickým spolubydlícím. Přesvědčily jsme se o tom, co jsme se naučily v Intercultural communication, že Belgičané jsou very direct. Ale byla to fakt sranda.
Další den jsme vstávali brzičko, protože Honza nám domluvil rande s holkou, co půjčuje běžky. Normálně se totiž půjčují jen ve čtvrtek večer, ale slečna přišla už ráno jen kvůli nám. Půjčení stojí jenom 30 NOKů na týden. Takže stejně jako jedna jízdenka na šalinu. Když jsem o tom tak přemýšlela, tak jsem zjistila, že už jsem asi tak deset let nestála na běžkách! Ale doma na mě čekají ty z loňských vánoc, takže zařiďte sníh v ČR, protože mě to zase začlo bavit:). Bylo to prostě náááádherný. Pravá zima, jako z pohádky. Nebudu se snažit popsat nepopsatelné, podívejte se na fotky. Ale byla fakt zima. Zvláště Lině, která stála poprvé na běžkách, takže se často válela po zemi. V okolí nebyla moc možnost jít někam na čaj, tak jsme skončili v kanceláři Granasenu, kde se skáče na lyžích. Když jsme trochu rozmrzli, tak jsme jeli už zpátky na bus. Uvítali nás naši vstřícní hostitelé a my jsme vyrazili pařit. Kluky (Honzu a Belgičana Petra jsme neukecali, prej se musí učit nebo co). S hledáním klubu to bylo krušné, protože v Norsku se může do klubu až od dvaceti a Ivanovi je teprv 19. Takže po pár pokusech ukecat neukacatelné sekuriťáky jsme skončili v našem soukromém klubu. Nikdo tam totiž nebyl. Takže asi byli rádi, že jsme přišli aspoň my a neptali se na ID. Mě se tam ale náhodou líbilo. Nechápu to, ale přišlo mi, jak kdyby mi ukradli moje cédéčka a pouštěli je. Já totiž moc cédéček nemám, ale přitom to byla jedna moje oblíbená pecka za druhou. Ale za celý večer vážně nikdo nepřišel. Kromě majitele té hospody. A ten byl teda hodně zvláštní. Vypadal, jak kdyby si frčel na nějaké droze. Když zjistil, že jsem z Česka, tak se rozhodl zavolat svému kamarádovi, který je taky z Česka, že má přijít. Podotýkám, že bylo půl jedné v noci. A kamarád přišel do pár minut. Když mi řekl první větu, tak jsem mu vůbec nerozuměla a myslela jsem si, že si ten týpek ze mě dělal srandu a že jeho kamarád není Čech. Ale pak jsem zjistila, že je akorát z Prahy:). Po té co jsem dopila svoje pivo (0,4 l za 60 NOK), tak jsem se zeptala jestli mají kafe, protože ho neměli na lístku. A barman, že jo a když mi ho donesl, tak jsem čekala, co asi řekne za částku. Bylo to napínavé. A on nic. Tak jsem se ho zeptala. A on: „Nothing“. No chápete to. Já jsem dostala v klubu v Norsku kafe ZADARMO. Čas běžel rychle a brzy byly dvě hodiny, což je podle norských zákonů zavíračka. Je to nekompromisní, můžete ještě dopít, oblíct se v klidu, ale po druhé hodině vám rozhodně nikde nenalijí. Do našich ubytoven jsme dorazili asi o půl čtvrté a vzhledem k tomu, že o půl páte jsme potřebovali opět vyrazit na vlak, tak jsme zhodnotili, že nemá smysl chodit spát. Tak jsme se spakovali, poděkovali rozespalému Honzovi a zazevlili u Nasti v kuchyni. A pak šli zase na vlak. Většinu cesty jsme prospali, ale občasné probuzení nabízelo nádherné výhledy z okna. Fakt paráda. S přibližováním na jih sněhu ubývalo, ale dokonce i v Haldenu je asi půl centimetru sněhu:).
No a jak jsme dojeli, tak jsem spala ještě asi dalších 14 hodin a teď se snažím psát seminární práci o Správě daní v Norsku a asi si dokážete představit, jak je to po takovém zážitku těžké…

Pryč

Jedu na výlet do Trondheimu a jestli tam nezmrznu, nesežere mě los a nezabije kluk, u kterýho budeme spát, tak se vrátím v pátek a napíšu jaký to bylo.

final exam - marketing

Tak jsem dneska absolvovala poslední zkoušku. Vypadala hodně seriózně. Zkoušky se tu píší na papíry pod kterýma jsou 2 kopíráky (jak vidíš Pakle, tak i v moderní době tato vychytávka stále přežívá). Takže moje kecy jsou zvěčněny dokonce ve třech vyhotoveních - jedno pro našeho učitele, jedno pro někoho z jiné školy a jedno pro mě na památku. Na zkoušce bylo pět otázek. U čyř jsem aspoň trochu věděla o čem mám psát, ale věty v mém podání se poněkud lišily od marketingových definic. U jedné otázky jsem neměla ani páru o tom na co se ptá. Tak jsem jako odpověď aplikovala něco čemu taky vůbec nerozumím:)

Zkouška trvala 4 hodiny. Já jsem skončila tak po 50 minutách, pak jsem chvílu předstírala, že ještě pracuji a pak mě to přestalo bavit, tak jsem se rozhodla to odevzdat. Ženská, co nad námi měla dozor na mě nevěřícně koukala, stejně jako zbytek třídy. Cítila jsem se trochu divně, ale tak přece tam nebudu sedět a koukat z okna, že?

Stephanie přišla o dvě hodiny po mě a říkala, že má 7 stránek a Tina (Norka) aspoň 10. Já mám tři a to jsem dělala hodně velký mezery mezi otázkama:) Výsledky budou za tři týdny, takže se je dozvím až doma. To jsem teda zvědavá. Ale tak Éčko za snahu by mi mohli dát.

Bruslení

A protože jsem si celý týden říkala, že je to v pohodě, že na učení budu mít celou neděli, tak v sobotu asi tak o půl dvanácté večer mi jedna holka nabídla esi s nima nepůjdu další den ráno bruslit. Samozřejmě jsem nemohla odmítnout. Haldenská hala je vcelku daleko, takže se tam jde tak hoďku. Ale stálo to za to. Půjčují tam brusle, což je fajn. Ale jenom klučičí nebo hokejový nebo nevím jak se jim říká, ale prostě ne ty co mám já. Takže nemají zoubky. Takže než jsem si na to zvykla tak jsem hodila pěknou tlamu. Ale po chvíli to bylo v pohodě. Dokonce bych řekla, že jsou mnohem lepší tyhle brusle než ty holčičí. Nojo, zas to maj chlapi lepší.

Byla jsem tam s jednou Ruskou a dvěma Číňanama, z nichž jeden stál poprvé na bruslích, takže to byla celkem sranda. Ale byl moc šikovnej.

Cucu

Tak jsem se dvakrát zmínila o mé úžasné přezdívce a už to víckrát raději nebudu dělat. Francouzsky znamená cucu prdýlka a maďarsky prase...